Umíme se převtělovat?
aneb Člověk dává člověku
Jedna z možných definic fundraisingu by mohla být: Je to systematické získávání finančních i nefinančních prostředků pro trvalou udržitelnost a rozvoj NNO.
Tuto činnost zpravidla vykonává fundraiser, projektový manažer, organizátor benefice, ředitel, ekonom, atd. – dle velikosti, možností a vnitřní struktury organizace.
Domnívám se, že je velmi užitečné, když se při své práci dokáže občas převtělit. „Přestat“ na chvíli uvažovat jako ten, kdo o peníze či jiný benefit žádá a vcítit se do toho, kdo je žádán.
Když jsem psal první projekt, kterým jsme žádali o dotaci MPSV, měl jsem stále nepříjemný pocit z pro mě neznámého a bezejmenného putování našeho projektu po budově MPSV od podatelny, přes různé úředníky až po ministra. Cítil jsem se proti tomuto „molochu“ bezmocný. Pak se mě od fundraiserského pánaboha dostalo osvícení a začal jsem vyznávat zásadu: Člověk dává člověku. Od té doby se to snažím respektovat a „využívat“. Domnívám se, že víceméně to platí při snaze získávat prostředky ze všech možných zdrojů.
Znamená to nejen, že úspěšnost získání prostředků pro NNO je závislá na umění a spolupráci konkrétních lidí v ní, ale i na straně dárce rozhoduje konkrétní člověk (nebo komise složená z „člověků“) a ne v případě žádosti o dotaci na projekt, například ministerstvo.
Pravidlo Člověk dává člověku je nejmarkantnější u Individuálního dárcovství. Pro jeho správné vykonávání je dobré, když se stane fundraiser občas sám dárcem a daruje jiné NNO nějaký dar. Vyzkouší si mimo jiné, co to znamená, dát peníze ze své peněženky, co ho k tomu ze strany žadatele motivovalo. Co se mu na formě a způsobu oslovení líbilo a co ho naopak v jiném případě odpuzovalo tak, že nic nedal. Pro mě bylo například poučením, když jsem musel jako dárce od NNO, které jsem dar dal, těžko a složitě „mámit“ potvrzení o daru po daňové účely.Od té doby v naší organizaci prosazuji, abychom k „lidskému“ poděkování za dar automaticky přikládali potvrzení pro možnost uplatnění slevy na daních. Také mě „vytočilo“, když jsem po odeslání daru jiné NNO našel v obálce s poděkováním opět novou složenku. Zdá se mi to neetické a mírně nátlakové a u nás to neděláme. Investovat později znovu 10 Kč do poštovného se mi zdá nejen správnější, ale i účinnější.
I ve Firemním sponzoringu, ať probíhá jakoukoliv formou, rozhoduje o daru člověk. Platí to zvláště v případě, kdy se nám podaří být tou oprávněnou osobností z firmy, přijati osobně. V tom případě je naší profesní fundraiserskou „povinností“, mít „v zásobě“ dostatek jiných témat, než jen zisk profitu pro naší NNO. Podaří-li se nám pana generálního ředitele „získat“ jako člověka, (jsme-li např. oba vášniví fandové Sparty nebo rybáři), vyřeší se pak náš cílový účel návštěvy mnohem snadněji. Vyžaduje to ale od fundraisera velkou dávku empatie a schopnosti improvizace.
Také Magistrátní nebo krajský úředník, který náš projekt a žádost o dotaci či finanční dar administruje je člověk. Pokusme se na to vždy při odevzdávání žádosti či jejího vyúčtování, které nám může částečně usnadnit nebo naopak komplikovat žádost pro následující rok, myslet. Alespoň se snažme mu práci nekomplikovat.
Nejvíce zastřená je aplikace zmiňované zásady u velkým projektů, podávaných například na SF EU. I tam si ale snažme uvědomit, že Hodnotitelem našeho projektu (i když třeba podle tabulek), bude konkrétní člověk. Snažme se pomoci tomu, aby byl náš projekt v konkurenci ostatních vybrán tím, že vyplníme formuláře dle metodiky a návodu, co nejsrozumitelněji a nejstručněji. Neměňme v něm nic, co by hodnotitele mátlo nebo zdržovalo.
Při pořádání Benefice ve prospěch naší NNO a jejího poslání a činnosti se v přípravném procesu sami sebe ptejme: Šel bych tam na základě tohoto pozvání, láká mě program, vím proč mě tam zvou a co ode mě očekávají, atd?
Rozšíření byrokraticko-administrativních úkonů ve fundraisingu o „člověčí rozměr“ je dle mých zkušeností jednou částí umění, jak být úspěšný.
Karel Ženíšek
Fundraiser, lektor a konzultant
Salesiánské středisko mládeže Plzeň