- „Na naši činnost nikdo nepřispěje, jo kdyby jsme třeba byli sportovní svaz, to by se nám to získávalo peníze. Sponzoři by se jenom hrnuli.“
- „Naše problematika veřejnost a sponzory příliš nezajímá, necítí ji jako důležitou. Kdybychom se starali o zdravotně postižené, to by se nám to fundraisovalo.“
- „Nikdo nám nechce dát peníze, všichni na to kašlou, chtějí jenom pro sebe. V dnešní době nikdo nemá na to dělat dobré skutky, každý je rád, že má na chleba.“
- „Podnikatelé nemají dostatek peněz, aby nás mohli sponzorovat, daňové úlevy nejsou, nebo jsou pouze symbolické, nikomu se nevyplatí nám dávat dary.“
- „Všechny dary shrábnou Bariéry a Nadace Olgy Havlové. Jak k tomu potom přijdeme my, když jsou tak slavní.“
- „Jo v Praze, tam se to fundraisuje, když tam sídlí všichni sponzoři. Ale co my na vesnicích a malých městech, taky potřebujeme žít a sponzora, abys hledal lupou.“
- „Když chce někdo prát špinavé peníze od špinavých sponzorů, tak může získat prostředků dost. Ale my přece nebudeme brát peníze od těch, kteří nechtějí to co my.“
- „Už jsem to mnohokrát zkoušel, ale nikdy jsem moc nezískal. Dívali se na mě jako na žebráka a i jsem se tak cítil.“
- „Snažil jsem se vysvětlit o co nám jde, ale nikdo mě nepochopil.“
Připadá vám, že některý z těchto argumentů sedí právě na vás a na vaši organizaci? Také máte pocit, že prosadit se je obtížné až nemožné? Propadáte skepsi, pochybám, malomyslnosti…? Věřím že ne, i když situace pro nás všechny není právě růžová.
Všechny citované argumenty v sobě skrývají trochu pravdy. Pro některé oblasti činnosti je opravdu snazší získávat prostředky, dárce něco zajímá víc a něco méně. Ve společnosti ještě není tolik „volných“ prostředků, abychom je nacházeli jako houby po dešti. Některé nadace jsou opravdu známější a v Praze jsou podmínky pro fundraising lepší. A nakonec i chápání smyslu činnosti nevýdělečných organizací širokou veřejností je na samém počátku.
Je to tak. Musíme ujít ještě řádný kus cesty, než si lidé v České republice zvyknou na to, že činnost nevýdělečných organizací patří ke každé slušné společnosti, že prostředky do ní vynaložené se nám vrátí nejen ve formě osobního uspokojení z dávání, ale i spokojenějšího života naší společnosti. Jednotlivci, malé firmy, podniky, orgány státní správy, vládní instituce, ale i my, kteří zastupujeme nadace, občanská sdružení a neziskové právnické osoby – my všichni bychom si časem měli přivyknout dávat část svých příjmů na některou z boholibých činností.
První krok, koneckonců jako vždy, je ale na nás samotných. Měli bychom celou svojí činností přesvědčit okolí, že nevýdělečné organizace jsou užitečné, měli bychom vytvořit pocit důvěry v to, že pracujeme efektivně a že vynaložené prostředky dáváme tam, kde je to potřeba. Měli bychom umět ze svého středu postupně vytěsnit ty, kterým jde o osobní blaho a zisk a vytvořit tak tolik citovaný „třetí sektor“ tvořený organizacemi, jejichž ziskem je účinná pomoc tam, kde se jí z jiných stran nedostává. A vrátíme-li se k tématu této knihy, k tomu, abychom získali na svoji činnost prostředky je základním předpokladem to, že si o ně řekneme! Jak? To se dozvíte na dalších stránkách.
Zkusme se vrátit k úvodním výrokům aktivistů různých organizací . Mohli bychom ve výčtu toho „proč to nejde“ pokračovat dále a pravděpodobně by mohl zabrat celou knihu. Zkusme následující řádky pro změnu věnovat tomu, „proč by to mohlo jít“
Obecné údaje nám nepomohou. Každý z nás vždy najde dostatek důvodů, pro právě on je výjimkou, na kterou to neplatí. Nezbývá nám, než začít , od toho, co děláme právě my.
Následující pracovní list vám pomůže najít „proč by vám někdo měl něco dát“. První dva body se ale týkají vás osobně. Nepřeskočte je! Jsou pro vás důležité. Jedním ze základních pravidel fundraisingu totiž je, že
| přesvědčit druhé může jen ten, kdo je sám přesvědčený. |
A pokud se chystáte někoho požádat o podporu a finanční příspěvek, to nejlepší, co můžete pro začátek udělat, je darovat něco sám.