Je správné, že jsme přesvědčeni o užitečnosti svého konání, ale nemůžeme automaticky předpokládat, že naše názory sdílí i ostatní, nebo snad dokonce odsuzovat ty, kteří si nemyslí to co my.
A už vůbec bychom si neměli myslet, že to naše řešení je jediné správné.
Nevýdělečné organizace se zabývají obrovskou škálou činností a je velice obtížné posoudit která je důležitější. Pro ochránce bobrů jsou nejdůležitější bobři, pro charitativní pracovníky pomoc člověku v nouzi. Pro výchovné organizace to může být dlouhodobá práce s dětmi a učiteli, pro ochránce biotopů třeba pravidelná péče o chráněné území. Každý má svůj žebříček hodnot, svá kritéria k posouzení toho, co je důležité a co ne.
Pokud chceme někoho přesvědčit, aby nás podpořil, měli bychom na jeho žebříčku hodnot figurovat v předních řadách.
Nedávno mi domů někdo telefonoval a ptal se mě, na co bych dala spíš, jestli na ochranu životního prostředí, na léčení leukémie a nebo na péči o postižené. Trochu mě ta otázka překvapila a odpověděla jsem, že nevím. Všechna tato témata mi připadají důležitá k řešení (a příliš obecně vyřčená na to, abych se konkrétně rozhodla). Kdyby se však ve výčtu objevili: „podpora nových náboženských směrů “ rozvoj politických stran“ nebo třeba „vegetariánství“, bez váhání bych je ze svého pole výběru vyřadila. Na mém žebříčku hodnot nezaujímají významné místo.
Pokud chceme, aby náš fundraising byl úspěšný, musíme vycházet z toho, co si myslí dárce, jaké je jeho přesvědčení, zájmy, názory, co má a nemá rád. Druhým zlatým pravidlem fundraisingu je totiž to,
| že nezískáváme peníze ale člověka. |
Tou největší chybou, kterou můžeme při fundraisingu udělat je to, že vás budou více zajímat peníze, než ten, kterého o ně žádáte!